The Poetry of Burns

For a good collection of Burns Poetry (in English) see Electric Scotland; and a comprehensive list of over 500 songs, poems and speeches, see the Complete Works of Robert Burns

Here is a selection of some of our favourites, and Czech language versions where we can find them...

Auld Lang Syne	Dávno již
Words adapated from a traditional song by Rabbie Burns (1759-96) Should auld acquaintance be forgot, And never brought to mind? Should auld acquaintance be forgot, And auld lang syne? CHORUS: For auld lang syne, my dear, For auld lang syne, We'll tak a cup of kindness yet, For auld lang syne! And surely ye'll be your pint-stowp, And surely I'll be mine, And we'll tak a cup o kindness yet, For auld lang syne! We twa hae run about the braes, And pou'd the gowans fine, But we've wander'd monie a weary fit, Sin auld lang syne. We twa hae paidl'd in the burn Frae morning sun till dine, But seas between us braid hae roar'd Sin auld lang syne. And there's a hand my trusty fiere, And gie's a hand o thine, And we'll tak a right guid-willie waught, For auld lang syne	Jak, - staré lásky zapomnít, kde druhu druh stál blíž? – jak, - staré lásky zapomnít, snad, že to dávno již? Tak dávno, brachu můj, tak dávno již, - však srdečně si připijem na „dávno již“! My květy spolu trhali přes mnoho dol a výš; a šli jsme cestou trnitou tak dávno již. My šplouchali se v potoce zda ještě o tom víš? pak loučila nás mořská hloub tak dávno již. Zde ruka, věrný příteli, a k mému srdci blíž! tak hlubý doušek nepili jsme dávné již! Ty jistě do dna dopiješ a já svou do dna číš: bud´zdrávo vše, jak bývalo tak dávno již! Tak dávno, brachu můj, tak dávno již, - však srdečně si připijem na - „Dávno již“ překlad - Josef Václav Sládek
Phillis the fair	MÁ KRÁSO KRÁS
While larks, with little wing, Fann'd the pure air, Tasting the breathing Spring, Forth I did fare: Gay the sun's golden eye Peep'd o'er the mountains high; Such thy morn! did I cry, Phillis the fair. In each bird's careless song, Glad I did share; While yon wild-flowers among, Chance led me there! Sweet to the op'ning day, Rosebuds bent the dewy spray; Such thy bloom! did I say, Phillis the fair. Down in a shady walk, Doves cooing were; I mark'd the cruel hawk Caught in a snare: So kind may fortune be, Such make his destiny, He who would injure thee, Phillis the fair.	Skřivánek hlaholí v nebeský jas, já vyšel do polí v podletní čas, slunéčko vstávalo, přes hory koukalo, kéž tak tě vítalo, má kráso krás. Já zpíval s ptáčaty, jak šuměl klas, já chodil poupaty přes luh a sráz, kam slunce prosvítá, růže je rozvitá, ať též to rozkvítá, má kráso krás. Lesem zněl dokola hrdliček hlas, já viděl sokola, v síti se třás, tak osud přitíží, jak tomu ostříži, má kráso krás.
Comin' Thro the Rye	JAK ŠLA ŽITEM
'Comin' Thro the Rye' Comin thro' the rye, poor body, Comin thro' the rye, She draigl’t a’her petticoatie Comin thro' the rye. Oh Jenny’s a’ weet, poor body, Jenny’s seldom dry, She draigl’t a’her petticoatie Comin thro' the rye. Gin a body meet a body Comin thro' the rye, Gin a body kiss a body, Need a body cry ! Gin a body meet a body Comin thro' the glen, Gin a body kiss a body, Need the warld ken !	Jak šla žitem Jenny malá, jak šla přes tu mez, sukničku si urousala ubožátko dnes. Ubožátko, Jenny malá, často jako dnes sukničku si urousala, jak šla přes tu mez. Někoho-li potká někdo, jak jde žitem kdes, někoho-li zhubičkuje, nač by někdo hles? Někoho-li potká někdo, jak jde skrze les, někoho-li zhubičkuje, má to zvědět ves? Ubožátko, Jenny malá, často jako dnes sukničku si urousala, jak šla přes tu mez.
John Barleycorn: A Ballad
There was three kings into the east, Three kings both great and high, And they hae sworn a solemn oath John Barleycorn should die. They took a plough and plough'd him down, Put clods upon his head, And they hae sworn a solemn oath John Barleycorn was dead. But the cheerful Spring came kindly on, And show'rs began to fall; John Barleycorn got up again, And sore surpris'd them all. The sultry suns of Summer came, And he grew thick and strong; His head weel arm'd wi' pointed spears, That no one should him wrong. The sober Autumn enter'd mild, When he grew wan and pale; His bending joints and drooping head Show'd he began to fail. His colour sicken'd more and more, He faded into age; And then his enemies began To show their deadly rage. They've taen a weapon, long and sharp, And cut him by the knee; Then tied him fast upon a cart, Like a rogue for forgerie. They laid him down upon his back, And cudgell'd him full sore; They hung him up before the storm, And turned him o'er and o'er. They filled up a darksome pit With water to the brim; They heaved in John Barleycorn, There let him sink or swim. They laid him out upon the floor, To work him farther woe; And still, as signs of life appear'd, They toss'd him to and fro. They wasted, o'er a scorching flame, The marrow of his bones; But a miller us'd him worst of all, For he crush'd him between two stones. And they hae taen his very heart's blood, And drank it round and round; And still the more and more they drank, Their joy did more abound. John Barleycorn was a hero bold, Of noble enterprise; For if you do but taste his blood, 'Twill make your courage rise. 'Twill make a man forget his woe; 'Twill heighten all his joy; 'Twill make the widow's heart to sing, Tho' the tear were in her eye. Then let us toast John Barleycorn, Each man a glass in hand; And may his great posterity Ne'er fail in old Scotland!
Address to a Haggis	Odá na Haggis
Fair fa' your honest, sonsie face, Great chieftain o' the pudding-race! Aboon them a' yet tak your place, Painch, tripe, or thairm: Weel are ye wordy o'a grace As lang's my arm. The groaning trencher there ye fill, Your hurdies like a distant hill, Your pin was help to mend a mill In time o'need, While thro' your pores the dews distil Like amber bead. His knife see rustic Labour dight, An' cut you up wi' ready sleight, Trenching your gushing entrails bright, Like ony ditch; And then, O what a glorious sight, Warm-reekin', rich! Then, horn for horn, they stretch an' strive: Deil tak the hindmost! on they drive, Till a' their weel-swall'd kytes belyve Are bent like drums; Then auld Guidman, maist like to rive, Bethankit! hums. Is there that owre his French ragout Or olio that wad staw a sow, Or fricassee wad make her spew Wi' perfect sconner, Looks down wi' sneering, scornfu' view On sic a dinner? Poor devil! see him owre his trash, As feckles as wither'd rash, His spindle shank, a guid whip-lash; His nieve a nit; Thro' blody flood or field to dash, O how unfit! But mark the Rustic, haggis-fed, The trembling earth resounds his tread. Clap in his walie nieve a blade, He'll mak it whissle; An' legs an' arms, an' hands will sned, Like taps o' trissle. Ye Pow'rs, wha mak mankind your care, And dish them out their bill o' fare, Auld Scotland wants nae skinking ware That jaups in luggies; But, if ye wish her gratefu' prayer Gie her a haggis!	Tvá oblá tvář je čarovná. je tváří vůdce, chuti tvé se maso, drůbky nerovná a co jich jest! Ty králem jsi všem pokrmům na věky čest! Tou horou zadků přeplněn trám v lavici povzdychne jen. Lze páskem haggis utáhnout bude-li nutno. Na čele se všem perlí pot jak drahý klenot. A sedlák zručně otře nůž pak krájí bachor. Náhle už zříš vnitřek, páru, jas a růž do hloubky řez A pak ten pohled na tu skruž manu z nebes. Pak cinkot lžic, jak dychtili teď každý rychle popílí žaludky plné za chvíli jak buben břich. Teď sedlák dechu popadá mumlá svůj dík. Radš žužláš ragú z Francie jíš mišmaš jako pomeje či frikasé ti dobré je? Pak není divem, že se šklebíc pohoršuješ nad tímto jídlem. Ti chudáci se hnusem cpou jsou neschopní jak vlhký troud a lýtka maj jak hůlčičky pak nohu malou Po poli projít, vodou plout nejde jim skoro. Však venkované haggis jí pak mocným krokem kráčejí. Cep v ruce když otáčejí tak to jen hvízdá. Ty svaly, ta houževnatost jak skotský bodlák. Ty živiteli lidí všech kdo rozhoduješ o jídlech. Nás Skoty prosím tě vynech pachutí šlichty. Spíš poslyš skotské duše dech Po haggis dychtí. This is the first ever Czech translation of "Address to a Haggis" first performed at Burns Night Prague 22.1.05 & commissioned by Friends of Scotland for the event. Translated by Stanslav Kostiha, Alipas s.r.o. and first performed by actor Jaroslav Smid Our profound thanks for a job well done!
To A Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough	POLNÍ MYŠCE
Wee, sleekit, cow'rin, tim'rous beastie, O, what a panic's in thy breastie! Thou need na start awa sae hasty, Wi' bickering brattle! I wad be laith to rin an' chase thee, Wi' murd'ring pattle! I'm truly sorry man's dominion, Has broken nature's social union, An' justifies that ill opinion, Which makes thee startle At me, thy poor, earth-born companion, An' fellow-mortal! I doubt na, whiles, but thou may thieve; What then? poor beastie, thou maun live! A daimen icker in a thrave 'S a sma' request; I'll get a blessin wi' the lave, An' never miss't! Thy wee bit housie, too, in ruin! It's silly wa's the win's are strewin! An' naething, now, to big a new ane, O' foggage green! An' bleak December's winds ensuin, Baith snell an' keen! Thou saw the fields laid bare an' waste, An' weary winter comin fast, An' cozie here, beneath the blast, Thou thought to dwell- Till crash! the cruel coulter past Out thro' thy cell. That wee bit heap o' leaves an' stibble, Has cost thee mony a weary nibble! Now thou's turn'd out, for a' thy trouble, But house or hald, To thole the winter's sleety dribble, An' cranreuch cauld! But, Mousie, thou art no thy lane, In proving foresight may be vain; The best-laid schemes o' mice an 'men Gang aft agley, An'lea'e us nought but grief an' pain, For promis'd joy! Still thou art blest, compar'd wi' me The present only toucheth thee: But, Och! I backward cast my e'e. On prospects drear! An' forward, tho' I canna see, I guess an' fear!	Ty plachá, šedá myško malá, ó, jak jsi ty se polekala! Ne, netřeba, bys utíkala tak o své žití ! Vždyť můž jen otka neurvalá ti ublížiti. Mně žel, že člověk vládou svojí rve pásku, která tvorstvo pojí a v přírodě se vše ho bojí, - a zmíráš v strachu ty, jež jsi rodem družkou mojí a sestrou v prachu! Já vím, že kradeš někdy z žit, aj což, chuděrko, - nutno žít! Z dvou mandelů si klásek vzít, - nu, buď můj host: bych moh si chleba umísit, mně zbylo dost! I z tvého domku strh jsem krovy a z vetchých stěn si vítr loví, a z čeho nyní stavět nový než z ostřice? – Je za dveřmi sníh prosincový a vichřice. Když pustla pole a co kde, tys viděla, jak zima jde, a myslila, že budeš zde se hezky mít. – Tu třesk! pluh krutý projede Tvůj teplý byt. Ta malá hrstka trávy, stlaní, tě stála krušné namáhání. – Teď vypuzena! za vše ani ti nezbyl kout, bys mohla přebýt sněhu vání a nezmrznout! Však, myško, také my to známe, jak ostražitost často klame, - plán nejlepší, jímž hlavu láme si člověk, myš – co z všeho zbude? – strasti samé a bol a tíž. A přec tvůj osud přešťasten! ty pouze víš, čím zraní den: zrak můj však zpátky obrácen, ó, teskno tam! A přede mnou? – já hádám jen a hrůzu mám!
A Red, Red Rose	Má milá jest jak růžička
O my Luve's like a red, red rose, That's newly sprung in June: O my Luve's like the melodie, That's sweetly play'd in tune. As fair art thou, my bonie lass, So deep in luve am I; And I will luve thee still, my dear, Till a' the seas gang dry. Till a' the seas gang dry, my dear, And the rocks melt wi' the sun; And I will luve thee still, my dear, While the sands o' life shall run. And fare-thee-weel, my only Luve! And fare-thee-weel, a while! And I will come again, my Luve, Tho' 'twere ten thousand mile!	Má milá jest jak růžička, Když v červnu vypučí, A milá jest jak písnička, když sladce zazvučí. A jak jsi krásná, dívko má, tak z duše mám tě rád, spíš moře vyschnou, než bych já tě přestal milovat. Spíš moře vzschnou, miláčku, a ze skal bude troud, - a k vroucímu tě, miláčku, chci srdci přivinout. A sbohem buď, má milená, buď zdráva, Bůh tě sil,- však přijdu zas, ať vzdálená jsi deset tisíc mil.